JA University - шаблон joomla Продвижение
Jste zde: Úvodní stránka Co se děje Výzva Platformy

Výzva Platformy

 

Před pár dny jsme do služeb pro uživatele drog a závislé rozeslali e-mailem výzvu všem pracovníkům k připojení se k aktuální iniciativě naší Platformy, jejímž cílem je zastavení procesu schvalování Koncepce adiktologických služeb. Argument objasňující tento cíl jsme nastínili v přiloženém dokumentu Postoj Platformy ke koncepci, který zveřejňujeme níže.
Důvodem pro tento krok je prostá skutečnost, že nám přijde důležité, aby naše iniciativa měla podporu zejména mezi pracovníky v přímé péči s uživateli drog a závislými (a jejich blízkými), protože ta bude Koncepcí nejvíce zasažena.

 

Postoj Platformy pro komplexní přístup k užívání drog a závislostem k dokumentu „Koncepce sítě specializovaných adiktologických služeb v České republice“1

Otázky užívání drog a závislostí jsou natolik komplexní a mnohovrstevnaté, že není možné, aby se jich ujal jeden samostatný obor. Vyžadují širokou mezioborovou spolupráci, jak na úrovni vědy a výzkumu, tak na úrovni prevence, péče a pomoci. Ačkoliv vítáme snahy o společný koncepční rámec v této oblasti, musíme z tohoto důvodu jednoznačně odmítnout současnou podobu Koncepce sítě specializovaných adiktologických služeb v České republice (dále jen Koncepce). Ačkoliv proklamuje „biopsychosociální“ a „transdisciplinární“ model, užívání drog a závislosti jsou zde představeny primárně jako zdravotní problém a tím pádem i navrhovaná řešení jsou jednostranně medicínská.

Některé zásadní výhrady vůči Koncepci jsme již zformulovali jinde (Černý et al., 2014; Nepustil, Larisch & Černý, 2014; web http://zavislostikomplexne.cz/). Zde chceme dále specifikovat a konkretizovat některé naše argumenty a ukázat, že Koncepce nabízí jednodimenzionální pohled tam, kde sama tvrdí, že je zapotřebí multidimenzionální. Jsme přitom přesvědčeni o tom, že se nejedná o stylistickou, formální nebo marginální nedostatečnost, kterou je možné odstranit přepsáním některých pasáží textu. Redukující pohled na daný fenomén prostupuje celým textem a odráží se i ve všech navrhovaných řešeních.

Pokud má existovat dokument, který bude mít podporu nejen zdravotníků, ale všech (anebo většiny) odborníků zabývajících se užíváním drog a závislostmi (tedy sociálních pracovníků, psychoterapeutů, psychiatrů, psychologů, zdravotních sester, pedagogů, a dalších), nemůže to být tato Koncepce. Musí vzniknout zcela nový text, do jehož tvorby budou reprezentativně a rovnoměrné zapojeni zástupci všech profesí, služeb, přístupů a perspektiv v otázkách užívání drog a závislostí, a to včetně perspektivy samotných uživatelů služeb resp. lidí, kteří užívají drogy a/nebo se potýkají se závislostí.

Toto zásadní stanovisko bychom rádi podpořili následujícími příklady odkazujícími na materiály ke Koncepci, ve kterých jsou zásadní rozpory:

1.
V průvodním textu ke Koncepci, který na webových stránkách Kliniky adiktologie2 zveřejnila Veronika Pavlas Martanová, se píše: „Koncepce z pohledu odborné společnosti zohledňuje současné potřeby a vývojové trendy v oboru…“  Termín „odborná společnost“ vyvolává dojem, že se na Koncepci shoduje široké spektrum odborníků. Samotný článek však končí konstatováním: „Tato verze prošla v listopadu 2013 projednáním výborů SNN a ČAA a byla jednohlasně schválena.“ SNN spadá pod Českou lékařskou společnost, ČAA je organizace sdružující zejména absolventy Lékařské fakulty Karlovy univerzity, oboru Adiktologie. Jinými slovy je zde tedy řečeno, že materiál byl schválen pouze zastřešujícími zdravotnickými společnostmi. Společnosti reprezentující další profesní zastoupení v oboru, jako např. Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, Česká asociace pro psychoterapii, Česká asociace streetwork, Asociace klinických psychologů, Společnost sociálních pracovníků a další, nebyly do tvorby dokumentu vůbec zapojeny, ani jej neschválily. Asi nejvýznamnější je, že ani nejširší oborová organizace A.N.O. materiál neschválila. Kromě toho nebyli k tvorbě přizváni akademičtí pracovníci z jiných než lékařských fakult. Podle všeho také do tvorby dokumentu nebyli žádným způsobem zapojeni zástupci lidí, kterých se v konečném důsledku týká nejvíc: uživatelů služeb resp. potenciálních uživatelů služeb.

2.
Ve stejném článku se objevuje i účelová zkratka, když se zde hovoří o „současném“ rozdělení služeb v oblasti návykového chování: „V současné době je v praxi možno rozlišit adiktologickou péči zdravotní, členící se dále na adiktologickou péči lékařskou (čili obor návykových nemocí) a adiktologickou péči nelékařskou zdravotnickou (odpovídající profilu nelékařské odbornosti zdravotnického pracovníka adiktologa) a adiktologickou péči prováděnou v programech sociálních služeb, v zařízeních speciálního školství nebo např. ve věznicích.“ Nejde však zdaleka o popis současné reality, jako spíš o přání autorů Koncepce. Například služby adiktologické nelékařské zdravotnické (odpovídající profilu nelékařské odbornosti zdravotnického pracovníka adiktologa) v současné chvíli existují pouze v podobě návrhu. Ve druhé části věty zase dochází k zajímavé hře se slovy. Ze SOCIÁLNÍ služby poskytované uživatelům drog se zde najednou stává ADIKTOLOGICKÁ služba prováděná v programu sociální služby. Tímto trikem tedy autoři Koncepce navozují dojem, že sociální služby jsou pouze skořápkou pro služby primárně zdravotnické.

3.
V článku se dále uvádí: „Adiktologická péče ve smyslu předkládané koncepce má dále charakter specializované péče, jejíž jedinou či dominantní cílovou skupinou jsou klienti a pacienti užívající návykové látky, závislí i patologičtí hráči.  Typy služeb jsou jasně definovány certifikačními standardy  a navazují na ně doporučené postupy v oboru adiktologie.“ Nejsou vůbec zmíněny oborové definice jednotlivých profesí, ani zákon o sociálních službách včetně systému registrací a na ně navazujících inspekcí, v jehož rámci se velká část služeb pro uživatele drog a závislé pohybuje. Zároveň zmiňovaný dokument „Doporučené postupy…“ je stále v podobě návrhu či pracovní verze, bez široké diskuse nad nimi, natož dojednaného konsensu.

4.
V koncepci je na jednu stranu deklarovaná nezastupitelnost multidisciplinarity, na druhou stranu je jako klíčová osoba služeb představován adiktolog jako univerzální a multifunkční profesionál. Např. v popisu „Hlavní typy intervencí“ se v Koncepci u služby adiktologická ambulance popisují vykonávané činnosti takto:  Zdravotní péče – minimalizace rizik, včasná diagnostika a intervence, edukace, skupinová práce, individuální poradenství, sociální práce, externě zajištěná psychiatrická a psychologická péče – komplexní přístup. Všechny tyto úkony by měl obsáhnout pouze adiktolog (externě potom psycholog a psychiatr). Sociální práce se zde navíc dostává do výčtu činností, jako by šlo o jednotlivý oddělený výkon a nikoliv o svébytnou profesi, pro kterou se aktuálně připravuje nový zákon.
Jen těžko si lze představit, že formálně deklarovaná multidisciplinarita by měla být naplňována praxí jediné univerzální profese, která v podobě multifunkčních pracovníků po třech letech bakalářského studia zajišťuje a nahrazuje vše. Adiktolog by podle Koncepce po třech letech bakalářského studia měl zvládat výkony a činnosti zdravotnické, sociální, terapeutické a jako vedoucí služeb i manažerské. Toto pojetí realizace odborných služeb je v zásadním rozporu s koncepcí sociálních služeb a zákona, jenž podmínky poskytování sociálních služeb definuje, je též v rozporu například s praxí terapeutickou a také v rozporu s praxí tvorby sítí na úrovni jednotlivých krajů, kde registrace sociální služby je jednou z povinných podmínek zařazení do financování místních odborných služeb.
Jsme přesvědčeni o tom, že aktuální pestrost pracovníků, kteří se podílejí na chodu služeb pro uživatele drog a závislé, se osvědčuje a je ku prospěchu klientů, služeb i široké veřejnosti. Portfolio přístupů by se dle nás mělo spíše dále rozšiřovat a obohacovat než zužovat na zdravotní služby.

5.
Koncepce proklamuje, že součástí adiktologické péče jsou i jiné, ne-zdravotnické, profese („Z hlediska nelékařských zdravotnických profesí poskytují adiktologickou péči nebo se na ní významně podílejí také: klinický psycholog a sociální pracovník/zdravotně-sociální pracovník, s nimiž pak ve službách v rámci mezioborových týmů spolupracují etoped, pedagog apod.“) Na jiném místě také vyzdvihuje důležitost zastoupení jiných profesí: „Přiměřené zastoupení sociálních pracovníků, klinických psychologů, psychologů, etopedů a dalších nezdravotnických profesí je nutnou zárukou udržení kvality a současně udržení mezioborového dialogu a rovnováhy“.
V kontextu celého materiálu však tyto proklamace působí jako prázdné fráze. V Koncepci je zmíněna pouze odborná způsobilost lékařů a adiktologů. Odborná způsobilost dalších profesí zcela chybí. Dále, v návrhu ambulantních služeb specializované adiktologické péče, jsou profese kromě adiktologa zastoupeny jen jako doporučení. Například u adiktologické ambulance, jejichž vznik je v návrhu předpokládán postupnou transformaci kontaktních center v některých lokalitách do podoby adiktologické ambulance, je personální obsazení popisováno takto: Vedoucí adiktolog (se smluvně zajištěným psychiatrem nebo lékařem s certifikovaným kurzem v oboru návykových nemocí), doporučené: zdravotní sestra, případně i zdravotnický asistent nebo doplnění nezdravotnickými profesemi, zejména sociálním pracovníkem.
Z toho je zřejmé, že se koncepce specializované adiktologické péče opírá o dvě klíčové, vzájemně se doplňující a spolupracující zdravotnické profese: lékař-specialista v oboru návykových nemocí (lékař-adiktolog) a adiktolog jako nelékařská zdravotnická profese (adiktolog).  Sociální práce, psychoterapie, pedagogika či psychologie, se tak stávají pouhými doplňky zdravotnických pracovníků. Je to pojetí, které považujeme odborně za neopodstatněné a v rozporu s celostním pojetím návykového chování a zotavení. Zároveň je toto pojetí v přímém rozporu se zákonem o sociálních službách. Ten jasně vymezuje, kdo může vykonávat přímou sociální práci. Kromě rozporu s právním stavem sociální práce je zde i práce psychologa vyvedena jen do polohy možné externí spolupráce.
Z těchto důvodů považujeme Koncepci, tak jak je navržena, za nepřijatelnou, věcně i odborně chybnou a kontraproduktivní. Hrozí rozpad stávající sítě, její oborové oploštění a v důsledku zhoršení kvality poskytovaných služeb.

 

Doporučení ve vtahu ke koncepci:

  • Stávající koncepci považovat jen za výstup z projektu, který nemá odbornou podporu jako obecná oborová koncepce.
  • Závěry projektu podrobit kritické reflexi napříč odborným spektrem profesních asociací, komor a odborných přístupů.
  • Sestavit akční skupinu, která otevře širokou odbornou diskusi a bude na základě rezortní a oborové shody usilovat o vytvoření koncepčního dokumentu zastřešujícího celé spektrum multi-oborového a mezi-oborového přístupu v oblasti návykového chování.
  • Sladit tvorbu této koncepce i s dalšími procesy, které s oblastí užívání drog a závislostí souvisí, zejména s reformou psychiatrické péče a přípravou zákona o sociální práci.

 

1 Na tomto textu se kromě členů Platformy výrazně podílel také Mgr. Lukáš Carlos Hrubý
2 plný odkaz: http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/594/4414/Koncepce-site-specializovanych-adiktologickych-sluzeb-v-Ceske-republice 

Literatura
Nepustil, P., Larisch, J., Černý, J. (2014). Několik výhrad ke koncepci adiktologických služeb. Adiktologie, 14(3), 329-331.
Černý, J., Frišaufová, M., Larisch, J., Nepustil, P., Szotáková, M. (2014). Rodící se diskuse na poli služeb pro osoby užívající návykové látky. Sociální práce/Sociálna práca. 14(3), s. 38-41.

 

Jste zde: Úvodní stránka Co se děje Výzva Platformy