JA University - шаблон joomla Продвижение
Jste zde: Úvodní stránka Ze zahraničí Každá mince má dvě strany, aneb něco málo o Metadonu

Každá mince má dvě strany, aneb něco málo o Metadonu

 

Přinášíme vám trochu jiný pohled na Metadon a jeho využívání při práci s uživateli drog. Autorem tohoto článku je Philippe Bourgois, pracovník Departments of Anthropology & Family and Community Medicine, University of Pennsylvania ve Filadelfii v USA.

P. Bourgois je autorem řady knih a článků, které sepsal na základě své dlouhodobé etnografické práce v prostředí lidí bez domova, kteří užívali tvrdé drogy. Několik let žil přímo mezi nimi. V tomto textu nabízí kritiku metadonové substituce v USA. Začíná příběhem svého souseda, který nebyl nikdy fyzicky závislý na heroinu, ale vypěstoval si silnou závislost na legálně podávaném metadonu, která mu pak ale znemožnila chodit do práce, protože by si pro metadon nemohl denně chodit. Využívá koncept M. Foucaulta bio-moc a ukazuje, že definování výdeje metadonu jako léčby závislosti je ukázkou bio-moci v praxi. 

Autor popisuje historii podávání metadonu, která byla založena na biomedicínských teoriích závislosti, které za její základ považovaly chemickou nerovnováhu na mozkových synapsích. Velkým politickým argumentem při zřizování metadonových klinik byl také předpoklad rozvázání vazeb uživatelů drog s kriminálním světem, když začnou užívat metadon. Autor tyto naděje problematizuje – nikoliv z pozic abstinenčního či prohibicionistického diskurzu, ale z vlastní etnografické zkušenosti. Nabízí přímé výroky návštěvníků metadonových klinik, kteří hovoří o nutnosti užívat další látky, aby dosáhli stavu, který je jim příjemný, nepříjemné stavy robotického / automatického charakteru a nepružná pravidla, kvůli kterým se mohou během několika dní ocitnout bez jakékoliv dávky.

Příklad ze Švýcarska, kde pilotně ověřovali bezplatné podávání heroinu, slouží autorovi jako celkové zpochybnění amerického přesvědčení o metadonu jako nejlepší alternativě k heroinu. Na základě závěrečné zprávy Švýcarské studie autor uzavírá, že jako nejlepší prostředek pro rehabilitaci by v rámci úsilí o snižování rizik bylo podávání nízkých dávek metadonu v kombinaci s heroinem.

 

Bourgois, P. (2000). Disciplining Addictions: The Bio-Politics Of Methadone And Heroin In The United States

Abstract
Biomedical understanding of methadone as a magic-bullet pharmacological block to the euphoric effects of heroin is inconsistent with epidemiological and clinical data. An ethnographic perspective on the ways street-based heroin addicts experience methadone reveals the quagmire of power relations that shape drug treatment in the United States. The phenomenon of the methadone clinic is an unhappy compromise between competing discourses: A criminalizing morality versus a medicalizing model of addictionas-a-brain-disease. Treatment in this context becomes a hostile exercise in disciplining the unruly misuses of pleasure and in controlling economically unproductive bodies. Most of the biomedical and epidemiological research literature on methadone obscures these power dynamics by technocratically debating dosage titrations in a social vacuum. A foucaultian critique of the interplay between power and knowledge might dismiss debates over
the Swiss experiments with heroin prescription as merely one more version of biopower disciplining unworthy bodies. Foucault’s ill-defined concept of the specific intellectual as someone who confronts power relations on a practical technical level, however, suggests there can be a role for political as well as theoretical engagement with debates in the field of applied substance abuse treatment. Meanwhile, too many heroin addicts who are prescribed methadone in the United States suffer negative side effects that range from an accentuated craving for polydrug abuse to a paralyzing sense of impotence and physical and emotional discomfort.

In a halting voice, over the long-distance telephone lines between New York and California, Primo, the manager of the crack house I had lived next to for almost four years in East Harlem admitted that he was taking 80 milligrams of methadone every day. Profoundly embarrassed, Primo asked me not to mention his new methadone addiction in the epilogue to the book that I was preparing at the time of that telephone call (Bourgois 1995).
The news that Primo was physically addicted to methadone was counterintuitive to me: By conventional standards, Primo had turned his life around in the year prior to that telephone conversation. He had stopped selling crack; he had found legal employment as a summer replacement porter for the mafia-controlled union2 that represents service workers in primarily luxury apartment buildings; and he had stopped drinking alkohol and sniffing cocaine. In contrast, during the almost six years I had known him as a crack dealer, Primo had sniffed heroin and cocaine without ever developing a physical addiction to heroin.

 

Celý článek v originálním znění najdete zde:

http://philippebourgois.net/Culture%20Medicine%20Psychiatry%20Methadone%202000.pdf

 

Jste zde: Úvodní stránka Ze zahraničí Každá mince má dvě strany, aneb něco málo o Metadonu