JA University - шаблон joomla Продвижение
Jste zde: Úvodní stránka Ze zahraničí Kritika kontrolovaných studií s náhodným výběrem - a zase ten kontext

Kritika kontrolovaných studií s náhodným výběrem - a zase ten kontext

 

Trudy Dehue je psycholožkou, výzkumnicí a profesorkou filozofie a historie vědy, která pracuje na Faculty of Behavioural and Social Sciences, University of Groningen v Nizozemí. Mimo jiné se zabývá historií a předpoklady výzkumných metod nebo tím, jak jsou vytvářeny rozdíly mezi legálními a nelegálními drogami.

Účelem tohoto článku je podrobit kritice výzkumnou metodu kontrolovaných studií s náhodným výběrem (RCT), obzvlášť při použití v sociálních vědách. Trudy Dehue používá jako příklad uplatnění RCT pilotní studii bezplatného podávání heroinu, která se uskutečnila v Nizozemí koncem devadesátých let minulého století. Autorka nejen dokládá, že žitou zkušenost nelze nikdy jednoduše vměstnat do kategorií a odvodit jasné objektivní závěry, tedy „tvrdá data“, jak si klade za cíl RCT, ale také velice dobře ukazuje, jak se změna kontextu užívání drog může odrážet na fenoménech, které považujeme za nezpochybnitelně biologické, tedy např. chuť drogy, rauš, apod.

Ačkoliv na začátku experimentu existovaly obavy z toho, že výdejny heroinu budou zahlceny závislými lačnými po droze zdarma, v důsledku se experiment neúměrně protahoval z důvodů, že se nedařilo získat dostatečný počet účastníků. Navíc, ačkoliv byl podávaný heroin daleko vyšší kvality než pouliční heroin, řada lidí zapojených do experimentů uváděla, že jim nechutná, že u něj necítí ten správný „nájezd“, že je s ním něco v nepořádku. Dehue vysvětluje tato zdánlivě překvapivá zjištění tím, že obrací pozornost ke kontextu, ve kterém se experiment odehrával. Nejen že byl podáván přes sterilní nemocniční okénko střežené kamerovým systémem, ale samotná administrace drogy probíhala v nemocničním prostředí, a to nikoliv ve společnosti přátel, ale náhodně vybraných osob, které se vzájemně neznali. Kromě toho byli účastníci při každé návštěvě podrobeni lékařskému vyšetření, testům moči a dotazníkovému šetření. Autorka se ptá: jakému milovníkovi vína by nezhořkly doušky té nejlepší odrůdy, kdyby je musel vypít ze zkumavky, s cizími lidmi, pod dohledem zdravotníka, a byl neustále obtěžován otázkami intimního charakteru?

RCT má kořeny v liberalismu, a tedy v přesvědčení, že lidské chování se dá vyřešit na individuální behaviorální úrovni. Dehue článkem podporuje argumenty mnoha kritiků medicínského přístupu k závislostem, kteří se snaží ukázat, že závislost není subjektivní fenomén, tedy se netýká jen vztahu mezi látkou a tělem, ale že je mnohem komplexněji provázaná s blízkými vztahy, vztahy ke společnosti a životním stylem.

 

Dehue, T. (2002). A Dutch treat: randomized controlled experimentation and the case of heroin-maintenance in the Netherlands. History of the human science, 15/2, 75-98

Abstract
In 1995, the Dutch Minister of Health proposed that a randomized clinical trial (RCT) with heroin-maintenance for severe abusers be conducted. It took nearly four years of lengthy debates before the Dutch Parliament consented to the plan. Apart from the idea of prescribing heroin, the minister and her scientific advisers had to defend the quite high material and non-material costs that would arise from employing the randomized controlled design. They argued that the RCT represented the truly scientific approach and was the royal way to unambiguous results. In the present article, I question this common dual justification of RCTs. First, I situate the historical origins and the basic assumptions of the ideal experiment in 20th-century economic liberalism. Secondly, using the Dutch heroin experiment as an example, I discuss human-science experimentation as an attempt to create reality rather than merely record it. Finally, I discuss some surprising responses by heroin users. These responses display the assumptions of RCTs discussed in the historical section, and underline the importace of the culture of heroin use. In the epilogue, I suggest that cultural aspects of heroin consumption can best be studied by thorough ethnographic research.

Mr Van de Camp, aren’t you simply fooling yourself when you ask how the scientific protocol has been put together? As if you and I can make a judgement on this, for we are not scientists. You must just say now whether you want these experiments or not.

This provocative remark was recorded in the minutes of the Dutch Lower House, and was uttered by one Member of Parliament to another (Tweede Kamer, 1996: 47). In the second half of the 1990s, heated debates had taken place in the Dutch Parliament concerning the methodology of scientific research, including the question as to whether or not politicians could have a say in such matters. The disputes were triggered by a plan, proposed by the Minister of Health, Welfare and Sports, to conduct an experiment with heroin-maintenance for severe abusers. At the time, the number of heroin users in the Netherlands was estimated at 24,000, of whom some 12,500 participated in a methadone program on a regular basis. Of these 12,500 methadone recipients, about 8,000 did not really improve on methadone. The aim of the proposed experiment was to establish whether additional provision of heroin would enhance the medical and psycho-social condition of these ‘therapy-resistant’ users.

 

Celý článek v originálním znění najdete zde:

http://www.rug.nl/staff/g.c.g.dehue/3_dutch_treat.pdf

 

Jste zde: Úvodní stránka Ze zahraničí Kritika kontrolovaných studií s náhodným výběrem - a zase ten kontext